Jdi na obsah Jdi na menu
 


Biegl: Rád jsem zalezlý doma

1. 3. 2009

Poslední roky kočuje po Moravě. Vyloží dvě tašky z auta, odvede dobrou práci a až se naplní čas, valí o dům dál. Brankářský svéráz Radovan Biegl, který má daleko k pověsti asketického sportovce, nepatří na prahu čtyřicítky do šrotu. Nyní to dokazuje ve Zlíně.

Spoluhráči mu říkají „dědku“, ale on si dá po zápase dvě piva a je mu fajn. „Ještě o mně nenapsali, že jsem veterán,“ pochvaluje si nová jednička Venerova souboru.

Týmová jednička Igor Murín bude po operaci kolena delší čas mimo hru, takže se posouváte na jeho místo. Je to pro vás výzva?
„Výzva je to v tom smyslu, že chci Iča plnohodnotně zastoupit. Taky bych rád dokázal, že pořád mám mužstvu co dát a že jsem jeho platným členem. A pokud někdo pochybuje o mé motivaci, chtěl bych mu ukázat, že jí mám na rozdávání. Takoví lidé se určitě najdou.“

Když se ráno vzbudíte, vyskočíte hned z postele?
(úsměv) „Nevyskočím.“

Cítíte se stejně jako před deseti lety?
„Momentálně vím, že mým úkolem je Iča Murína zastoupit. A to je obrovská zodpovědnost. Dřív byl hokej trochu o něčem jiném. Jak to popsat? (přemýšlí) Čím jste starší, tím cítíte větší zodpovědnost. Tlak na hráče je dnes daleko větší. Vše se podřizuje tomu, aby se tým dostal do play off. A že mi říkají dědku, to je normální.“

Klub ještě před sezonou oznámil, že jedničkou bude Igor Murín. Nenaštvalo vás to?
„Vůbec ne. (rezolutně) Byl jsem rád, že mi Zlín nabídl další smlouvu. Ičo má v klubu velice silnou a zaslouženou pozici. O žádné křivdě nemůže být řeč. Nemám s tím problém. Tahle věc mi absolutně neubrala motivaci. Jsem tady, abych zaskočil. A zatím se to daří. Tak to nezakřikněme.“

Jak vlastně vycházíte s Murínem?
„Naprosto výborně. Ičo je pohodář. A já taky. Tedy většinou (úsměv). Igor je uzavřenější typ. Má to domů na Slovensko šedesát kilometrů, navíc čekají rodinu. Takže není moc času stýkat se mimo stadion. Ale na oběd spolu klidně zajdeme. Ani jeden z nás není urážlivý, umíme si udělat legraci sami ze sebe. Maximálně si vyhovíme. Není problém se domluvit, kdo bude na tréninku chytat víc, kdo si potřebuje ulevit. Nejsme žádní dva kohouti na jednom smetišti. Nějaké hašteření, to je přece nesmysl. Nejlepší je, když jsou gólmani relativně vyrovnaní a není mezi nimi nezdravá rivalita.“

Už vás Murín vytáhl na techno party, které s oblibou navštěvuje?
„Ještě to nezkusil. A ani by mě tam nedostal. Tahle muzika zrovna není moje hobby. Stejně jako bych ho já asi nevytáhl do lesa na hřiby. Ale letos potvory moc nerostou.“

Jak tedy trávíte volný čas?
„Rozhodně nevyhledávám rušné prostředí. Doma si někam zalezu a je mi dobře. Mezi lidi nemusím. Když jsem doma v Pardubicích, práce je dost a dost. Mám tam rodinu, tři psy.“

Poslední sezony působíte na Moravě. Třinec, Vsetín, Prostějov, Zlín. Je to náhoda?
„V Čechách o mě není zájem, tak jsem na Moravě. Nic víc v tom není. Na bydlení nejsem vůbec náročný. Ve Zlíně mám byt jedna plus jedna. Nepotřebuju nějaké apartmány. Vybalím dvě tašky a je to. V tomto směru jsem skromný člověk.“

Vzpomenete si někdy na angažmá ve Vsetíně?
„Hodně často. Strávil jsem tam krásných tři a půl roku. Nepopírám, že to pro mě bylo nejsrdečnější angažmá. Přes všechny problémy, které tam byly, si nemám na co stěžovat. V poslední době jsem tam několikrát byl. Je to jen přes kopec. A až bude hrát Vsetín domácí zápasy ve středu, zajedu se na druhou ligu podívat. Furt je tam pár lidí, které rád uvidím. A kteří rádi uvidí mě.“

Se kterým brankářem máte nejlepší vztah?
„Tak to je snad jasný.“

S třineckým Martinem Vojtkem?
„Přesně tak. Marťa Vojtek z Přerova. Nic proti Ičovi Murínovi, ale Marťa je jenom jeden. Povahově jsme si velmi podobní. Ovšem postavou nikoliv.“ (úsměv)

Jistě, vy jste nepoměrně hubenější. Jinak ale nejste zrovna vzor správné životosprávy. Kouříte, rád si dáte pivko…
„Máte pravdu, nejsem. Jsem normální člověk, který má své klady a zápory. Dělám práci, která je víc sledovaná. Takže je na mě vidět. Když jsem začínal, bylo naprosto běžné, že si hráči dali po utkání pivo. Samozřejmě se to musí udržet v určitých relacích. Já už hokej hraju nějaký pátek. Vím, co si můžu dovolit. Na dvou pivech nevidím nic špatného. Není to žádný prohřešek proti životosprávě. Aspoň pro mě ne. Jsem dospělý chlap, otec od rodiny. Když si někdo chce dát víno nebo sodovku, je to jeho věc.“

Také „jedete“ na plzeňské, jako zlínský asistent Rostislav Vlach?
„To pivo můžu. Ale nebudeme dělat reklamu.“

Příští rok vám bude čtyřicet. Jak dlouho chcete vydržet v bráně?
„Dědek jsem, ale mezi klukama v kabině se cítím mladý. To je na tom krásný. Konec přijde. A je možný, že rychle. Až o mě nebude zájem, půjde o jasný signál, že jedna životní kapitola končí a nastává druhá. Tuším, co budu dělat po kariéře. Mám plán. Ale zatím to není aktuální. Určitě to bude klidnější etapa než ta hokejová.“

 

Zdroj: Deník SPORT